Většina Finů už do této doby slyšela o Černém pátku, který se slaví převážně ve Spojených státech. Málokdo však ví, jak tento svátek vznikl a jak souvisí s Finskem.

V roce 1659 ztroskotal muž jménem Robinson Crusoe na opuštěném ostrově, když byl na nákupní cestě do Afriky pro otroky na svou plantáž. Na ostrově Crusoe zachránil mladého muže, který měl být obětován, z rukou pronásledovatelů a pojmenoval ho Pátek.

Postupem času Robinson naučil mladíka anglicky, obrátil ho na křesťanství a vycvičil ho, aby mu sloužil - přesně tak, jak se to dělá s přáteli.

Pátek se stal Crusoeovým důvěryhodným společníkem, se kterým se vydávali na dobrodružství po celém světě, až do chvíle, kdy Pátek zemřel na šípy útočníků v roce 1694. Zarmoucen ztrátou svého milovaného sluhy se Crusoe rozhodl, že od té doby bude každý rok pátek po čtvrtém listopadovém čtvrtku Černým pátkem.

Protože Pátek byl nalezen na obchodní cestě do Afriky, chtěl Crusoe uctít památku svého přítele tím, že v určitý den prodával umělé perly, hračky, nože, nůžky, skleněné střepy, sekery a především otroky za sníženou cenu.

Novinář Daniel Defoe poměrně podrobně zdokumentoval společná dobrodružství Robinsona Crusoea a Pátka, díky čemuž se z Černého pátku během několika stovek let stal mezinárodně uznávaný svátek všude jinde, kromě komunistického Sovětského svazu a jeho satelitních zemí, jako je Finsko.

Hned po druhé světové válce se Spojené státy pokusily šířit poselství Černého pátku tím, že rozdávaly Evropanům více než 13 miliard dolarů na nákupy (v dnešních penězích přes 135 miliard) pod názvem Marshallova pomoc. Téměř všechny ostatní evropské země pomoc rády přijaly, kromě malé a sovětizované Finska, které se obávalo hněvu východního souseda.

I když většina naší politické a kulturní elity byla (a stále je) proti levným nákupům, ve Finsku byla přesto vlastní vzpurná menšina, která se navzdory sovětské moci snažila přinést Černý pátek do Finska.

Určitě nejviditelnější byl dlouholetý prezident Urho Kekkonen, který byl velkým obdivovatelem Robinsona Crusoea. Podle příběhu Kekkonen pojmenoval svou letní chatu Zlaté pobřeží podle Afrického Zlatého pobřeží, protože tam Crusoe jezdil nakupovat otroky. 

Protože v knize Daniela Defoea nebyly žádné obrázky a Kekkonen nebyl v Africe, myslel si, že Pátek je stejný domorodec jako v Severní Americe a často nosil indiánskou čelenku. Ve skutečnosti byl Pátek nalezen na ostrově v Jižní Americe a pravděpodobně byl Mexičan a nosil sombrero.

Černý pátek, poprvé vynalezený v 18. století, se pokusil přinést do Finska již v roce 1950 tehdejší premiér Kekkonen, ale Sovětský svaz dokázal pokus zastavit podporou stávky strojvůdců prostřednictvím SAK, aby zabránil plynulosti nákladní dopravy ve Finsku. Kekkonen nařídil strojvůdcům mimořádné vojenské cvičení a stávka byla zrušena, ale škoda už byla způsobena a výrobci už nechtěli dovážet západní spotřební zboží do země.

I jinde v poválečné elitě společnosti odvážná menšina tajně kampaňovala za Černý pátek. Umělci Esa Pakarinen a Masa Niemi si v jednom filmu z roku 1960 namalovali obličeje na černo a představovali černé Američany.

Podstoupili velké riziko, protože v té době byly všechny odkazy na Spojené státy zakázány a například Kačer Donald měl být zakázán jako příliš kapitalistický. Toto přímé prohlášení na podporu Černého pátku vedlo k tomu, že Pakarinen i Niemi později zemřeli. 

I dnes by prohlášení Pakarise a Niemiho na podporu Černého pátku bylo značně nekorektní, ale z poněkud jiných důvodů než před 60 lety. Dnes je původ Černého pátku zahalen tajemstvím, což může vést k tomu, že by Pakarise a Niemiho mohli mylně považovat za ty, kteří v humoristickém kontextu představují černocha. To je samozřejmě špatně, ale stejně tak je špatný rasismus a na tom není nic vtipného.

Povzbuzeni Pakarisem a Niemim, Kekkonen cestoval do Spojených států v říjnu 1961, aby vyjednal přinesení Černého pátku do Finska, ale to rychle vedlo k tzv. nótové krizi. Sovětský svaz, znepokojený šířením kapitalismu, nám dal nótu, podle které musí být veškeré pokusy přinést Černý pátek do Finska okamžitě zastaveny.

Protože prezident Spojených států John F. Kennedy aktivně prosazoval Černý pátek do Finska, agenti KGB ho v listopadu 1963 zavraždili jako součást spiknutí organizovaného sociálními demokraty a Nicolaem Ceaușescem. Podle pověstí se ve stejném roce plánovalo uspořádat první Černý pátek ve Finsku poté, co Kennedy slíbil přivézt do Finska japonské cetky na transportních letadlech NATO. V té době bylo Japonsko Čínou a veškerá levná elektronika se vyráběla v Japonsku. Dnes je Čína Čínou a v Japonsku se vyrábí hlavně kreslená pornografie.

Kvůli nótové krizi a vraždě Kennedyho se už Černý pátek nepokoušel přivést do Finska, dokud se Kekkonen v létě 1970 znovu neodvážil do Spojených států. Jednání byla již daleko, dokud komunisté znovu nezasáhli. Tentokrát byl Richard Nixon zinscenován jako účastník špionážního skandálu a musel odstoupit. KGB mu tentokrát alespoň ušetřila život. 

Naposledy se během studené války pokusil přivést Černý pátek do země mezinárodně propojený a jazykově zdatný ministr zahraničí Ahti Karjalainen v roce 1975, ale bohužel vláda Sorsy I odstoupila na jaře 1975 poté, co parlamentní skupina Centra oznámila, že výhodné nákupy jsou v rozporu s odkazem Santeriho Alkia.

Později ve svých pamětech Karjalainen odůvodnil své odstoupení z parlamentní práce ve volbách v roce 1979 především frustrací z toho, že navzdory jeho opakovaným pokusům se nepodařilo přivést Černý pátek do Finska.

Jedním z klíčových východisek pro založení původního Valca - kromě korupce - byla snaha sociálních demokratů zabránit příchodu Černého pátku do Finska. To se snažili zabránit výrobou špatné a drahé elektroniky ve Finsku, aby si lidé nekupovali levnou a kvalitní zahraniční elektroniku. 

Po pádu Sovětského svazu na začátku 90. let se konečně začalo zdát možné, že i do Finska by mohl přijít Černý pátek. Vymyslel se chytrý tajný plán - aby se zmátli komunisté, Finsko by se připojilo k Evropské unii a Černý pátek by byl přivezen prostřednictvím rozhodnutí Evropské komise č. 2257/94.

Geniálnost plánu spočívala v tom, že tzv. eurosocialisté, kteří prosazovali Evropskou unii, si ani nedokázali představit, že by s mezinárodním regulačním a byrokratickým systémem mohl přijít i kousek volného trhu. Podle pověstí stál za plánem sám Paavo Väyrynen, což je snadné uvěřit - koneckonců, Paavo je nejlegendárnějším politikem Finska všech dob.

Konec už všichni znají, protože v současnosti jsou dospělí lidé už narozeni a pamatují si věci.

Martti Ahtisaari, který podporoval Evropskou unii, byl zvolen prezidentem v roce 1994. Po desetiletí zastupoval sociální demokraty, i když ve skutečnosti byl nasazeným ještěrem od Iluminátů. Finská levicová elita si ve své EU horečce nevšimla, že Černý pátek přijde jako bonus s unií. Finsko se připojilo k Evropské unii v roce 1995 a Černý pátek dorazil hned v roce 2015. Tržní ekonomiku se stále nepodařilo zavést.